
"Rychle, musíme ji odvézt do nemocnice."
"Co je s ní mami."
"Ssi jenom omdlela, ale nebudeme nic riskovat, mluv na ni, "řekla mi a já na sestru celou cestu mluvila, bála jsem se o ní. Konečně jsme dojeli do nemocnice. Táta vzal Amandu do náruče a rychle ji nesl k doktorovi. Doktor jí vyšetřil a vzali ji na pokoj.
"Jsem moc ráda Ashley, že jenom omdlela, podle doktora to bylo z dehydratace."
"Tak aspon že to není vážné, v té čekárně jsem se bála. Nechápu proč mě nepustil dovnitř."
"Co je s ní mami."
"Ssi jenom omdlela, ale nebudeme nic riskovat, mluv na ni, "řekla mi a já na sestru celou cestu mluvila, bála jsem se o ní. Konečně jsme dojeli do nemocnice. Táta vzal Amandu do náruče a rychle ji nesl k doktorovi. Doktor jí vyšetřil a vzali ji na pokoj.
"Jsem moc ráda Ashley, že jenom omdlela, podle doktora to bylo z dehydratace."
"Tak aspon že to není vážné, v té čekárně jsem se bála. Nechápu proč mě nepustil dovnitř."
"To nevadí, teď můžeš jít na pokoj k Amandě."
"123, aha to je tady,"po chvilce jsem našla pokoj a tak jsem potichu vešla. Amanda byla ještě mimo, sedla jsem si vedle ní na židli a sledovala ji. Ale byl tam takovej klid, že jsem začala usínat a tak jsem si šla pro čokoládu. Dívala jsem se na všechny strany, na ty nemocné lidi a bylo mi jich líto.
"Takže čokoláda s mlékem,"řekla jsem si pro sebe a zmáčkla knoflík. Vzala jsem si kelímek a sedla si vedle automatu na plastovou židli. Koukala jsem do zdi a přitom se snažila nějak ochladit tu čokoládu. Na chvíli jsem usnula, zase jsem otevřela oči až jsem slyšela, že si vedle mě někdo sednul. Podívala jsem se nejdřív na tu čokoládu jestli jsem ji nerozlila a pak jsem se nanápadně podívala vedle sebe. Seděl tam nějakej kluk kudrnatej, vysokej a vypadal mile. Chvíli jsem si ho prohlížela a pak na mě promluvil.
"Ahoj, co dělá tak hezká holka v nemocnici."
"Omdlela mi sestra.. báli jsme se o ní a tak jsme tady."
"To je mi líto. Já i moji 3 bratři jsme tu kvůli malým dětem."
"Jste nějací dobrovolníci?"
"Ne, mi jim zpíváme.. prý to pomáhá, jsme skupina 3 kluků, jmenujeme se Jonas Brothers a náš nejmladší brácha Frankie si tu jenom hraje."
"Slyšela jsem nějakou vaši píseň.. myslím, že se jmenuje... "fly with me" a teď je na špičce hitparády."
"Moje oblíbená.. a líbila se ti?"
"Jo, byla dobrá."
"Tak to jsem rád, jmenuji se Kevin."
"Já jsem..." nedořekla jsem. Nějaký jiný kluk vylezl z dětského oddělení.
"Kevine, pojď už musíme jít zpívat."
"Tak se měj, Kevine."
"Počkej, co kdyby jsi se šla podívat."
"No, ale víš já.."
"Jenom na jednu píseň.."
"Tak dobře,"podívala jsem se na toho kluka, co vyšel z pokoje.. měl kudrnaté vlasy, hnědé zasněné oči, na krku měl nějaký řetízek, bílé triko a tmavé kalhoty.
"To je můj mladší bratr, Nick, "pousmál se na mě takovým nesmělým, ale roztomilým úsměvem. Já se na něho taky pousmála, ale než jsem stačila říct svoje jméno...
"123, aha to je tady,"po chvilce jsem našla pokoj a tak jsem potichu vešla. Amanda byla ještě mimo, sedla jsem si vedle ní na židli a sledovala ji. Ale byl tam takovej klid, že jsem začala usínat a tak jsem si šla pro čokoládu. Dívala jsem se na všechny strany, na ty nemocné lidi a bylo mi jich líto.
"Takže čokoláda s mlékem,"řekla jsem si pro sebe a zmáčkla knoflík. Vzala jsem si kelímek a sedla si vedle automatu na plastovou židli. Koukala jsem do zdi a přitom se snažila nějak ochladit tu čokoládu. Na chvíli jsem usnula, zase jsem otevřela oči až jsem slyšela, že si vedle mě někdo sednul. Podívala jsem se nejdřív na tu čokoládu jestli jsem ji nerozlila a pak jsem se nanápadně podívala vedle sebe. Seděl tam nějakej kluk kudrnatej, vysokej a vypadal mile. Chvíli jsem si ho prohlížela a pak na mě promluvil.
"Ahoj, co dělá tak hezká holka v nemocnici."
"Omdlela mi sestra.. báli jsme se o ní a tak jsme tady."
"To je mi líto. Já i moji 3 bratři jsme tu kvůli malým dětem."
"Jste nějací dobrovolníci?"
"Ne, mi jim zpíváme.. prý to pomáhá, jsme skupina 3 kluků, jmenujeme se Jonas Brothers a náš nejmladší brácha Frankie si tu jenom hraje."
"Slyšela jsem nějakou vaši píseň.. myslím, že se jmenuje... "fly with me" a teď je na špičce hitparády."
"Moje oblíbená.. a líbila se ti?"
"Jo, byla dobrá."
"Tak to jsem rád, jmenuji se Kevin."
"Já jsem..." nedořekla jsem. Nějaký jiný kluk vylezl z dětského oddělení.
"Kevine, pojď už musíme jít zpívat."
"Tak se měj, Kevine."
"Počkej, co kdyby jsi se šla podívat."
"No, ale víš já.."
"Jenom na jednu píseň.."
"Tak dobře,"podívala jsem se na toho kluka, co vyšel z pokoje.. měl kudrnaté vlasy, hnědé zasněné oči, na krku měl nějaký řetízek, bílé triko a tmavé kalhoty.
"To je můj mladší bratr, Nick, "pousmál se na mě takovým nesmělým, ale roztomilým úsměvem. Já se na něho taky pousmála, ale než jsem stačila říct svoje jméno...

















